7. června 2012

Hippokrates by se divil...

       Naše země se nachází ve víru reforem a jedna z nejdůležitějších je reforma zdravotnictví, kterou si každá vláda vyloží svým vlastním svérázným způsobem. Nejnovější reforma přichází 1. 6. 2012. Svobodná volba lékaře zůstává zachována a je o to svobodnější, že je možné si vybrat ošetřujícího lékaře či chirurga v nemocnici, ovšem za příplatek.
       Idea, jako každá, se zdá být dobrá. Nová norma by měla z nemocnic odstranit "šedou ekonomiku" - rozuměj úplatky, něco podobného jako, když  v "básnících" maminka říká Šafránkovi - "Máňa říkala, že za žlučník berou patnáct tisíc." Osobně se domnívám, že jde o první legalizaci úplatku a nebo další obcházení ústavy a článku o bezplatném zdravotnictví.
       Nepatřím k lidem nepřejícím, neřku-li závistivcům, proto nechci hovořit o tom, že medicína je poslání. Ano být lékařem je poslání a dokonce krásným posláním, avšak i lékař musí z něčeho žít a zajistit svou rodinu. Zdá se tedy, že reforma jde správným směrem.
      Pacient neznalý poměrů v nemocnici (nevěřím totiž, že každý potenciální pacient si ještě před onemocněním zjišťuje informace o lékařích) budu vystaven marketingu v podobě reklamy na bilboardech či v televizi? Nebo dokonce bude mít každý konkrétní lékař svého obchodního zástupce např. Horsta Fuchse?  Bude mu marketing lékaře zaručovat opravdu nejvyšší kvalifikovanost? Ono totiž nemusí být pravdou, že pan primář či pan profesor je ten nejlepší. Primář je mnohdy manažer a profesor mnohdy vědec, nikoliv praktik. Co se stane, když si však  doporučovaného lékaře nezaplatím? Komu se pak dostanu pod nůž? A co se stane s těmi, kteří prostě zaplatit nechtějí či nemohou?
       
Závěrem si dovolím několik úvah nad Hippokratovou přísahou:


-Svého učitele v tomto umění budu ctít stejně jako své rodiče a vděčně mu poskytnu všechno nutné, ukáže-li se toho potřeba; také jeho potomky budu pokládat za bratry a budou-li se chtít naučit tomuto umění, vzdělám je v něm bez nároku na odměnu a jakékoliv závazky. Rovněž umožním jak svým synům a dětem svého učitele, tak žákům, kteří se slavnostně zavázali lékařskou přísahou, aby se podíleli na výuce a přednáškách i celé vědě...
       Není porušením Hippokratovy přísahy skutečnost, že praktické dovednost bude zdokonalovat pouze preferovaný lékař? Předávání zkušeností bude pro vytíženost VIP lékaře nemožné.


-Způsob svého života zasvětím podle svých sil a svědomí prospěchu nemocných a budu je chránit před každou úhonou a bezprávím... zachovám vždy svůj život i své umění čisté a prosté každé viny....
       Zde se nehovoří, že lékař zasvětí svůj život ku prospěchu pouze bohatých nemocných. Zvláště v solidárním zdravotním systému je rozdělení na platící a neplatící poněkud nepřístojné. Zachová lékař svůj život prost každé viny, pokud bude vědět, že ošetřuje převážně bohaté?


-Ať přijdu do kteréhokoliv domu, vejdu tam jen ve snaze pomoci nemocným vyhýbaje se všemu podezření z bezpráví nebo z jakéhokoliv ublížení. Stejně tak budu vzdálen touhy po smyslových požitcích se ženami a muži, jak se svobodnými tak s otroky.
       I v této větě lékař přísahá, že nebude činiti rozdílu mezi bohatými a nemajetnými.


       Zdá se, že novou reformou je lékař, pod záminkou zkvalitnění péče, nucen k porušení většiny bodů Hippokratovy přísahy. Lékař je nucen jít proti svému přesvědčení i svědomí. Co je však horší - dochází k posvěcení tohoto porušení a pacienti se tak stávájí pouze kandidáty života a smrti či  "masem pro doktora Jacksona".
Hippokrates a nejen on, by se asi divil...

Žádné komentáře:

Okomentovat