Hrdinný kapitán Korkorán...

      Boj o prezidentské křeslo se přiostřuje, a tak další kandidaturu ohlásil bývalý ministr průmyslu a obchodu Vladimír Dlouhý. Jak je dobrým zvykem, občas se některý politik na poměrně dlouhou dobu vytratí z povědomí občanů, aby se pak za mnohem větších ovací vrátil do veřejného života.
       Není bez zajímavosti, že Vladimír Dlouhý je v těchto návratech skutečným přeborníkem, mnohokrát to vlastně nebyly návraty jako spíše přestupy. V roce 1978 vstoupil do Ksč, jejíž členství ukončil až s "potápějící se lodí." zachráníc se na palubě Občanského fóra v roce 1989. Paluba Občanského fóra mu poskytovala důstojnickou pozici až do roku 1991. Samozřejmě, že i tentokrát se Vladimír Dlouhý nalodil na nový řekněme záchranný člun nesoucí název Občanská demokratická aliance, kde na kapitánském můstku v pozici prvního důstojníka setrval až do června 1997 - že by již tušil chystaný "Sarajevský puč" a potopení celé vlády? V každém případě se naskytla zlatá loď Goldman sachs, která je podezírána z tunelování mnoha států světa, která pravděpodobně stojí za finančními podvody vlády Řecka a patrně stojí rovněž za vznikem poslední globální hospodářské krize.
       Mimo jiné byl V. Dlouhý v roce 2009 navržen tehdejším prozatímním premiérem Fischerem na post Eurokomisaře a tím se pomyslný "zlatý" záchranný kruh uzavírá. Ač sám často první na záchranných člunech, přesto schopný potopit malé ostrůvky naděje pracujících na Ostravsku a Karvinsku, jak o tom svědčí kauza s byty OKD. Jediným podpisem vložil osud 42 000 rodin do rukou soukromé firmy, která zjevně na hraně zákona, svým nestydatým nájemným uvrhla mnoho rodin na hranici chudoby.
      Zamysleme se, zda Vladimír Dlouhý znám svými minulými aktivitami a svým napojením na jednu z nejsilnějších finančních skupin světa, bude opravdu tím správným kapitánem, hájícím zájmy plavčíků - občanů - na korábu jménem Česká republika?

Krátce...

      Po kauze Davida Ratha, se v médiích přetřásá kauza Vlasty Parkanové. Předseda VV Radek John je po nahlédnutí do policejního spisu, přesvědčen o nutnosti vydání paní Parkanové k policejnímu stíhání. Dle Johna je situace natolik vážná, že hovoří o rozkradení desítek miliard korun z kapes daňových poplatníků a trestní stíhání umožní rozkrýt rozsáhlou konspiraci.
      Bude zajímavé sledovat, kterým směrem se celá kauza bude ubírat, zda dojde k vydání V. Parkanové či nikoliv. Dojde k rozkrytí financování mnohých dalších státních "zakázek" jako např. mnohokrát předražených dálnic, Pandury, Promopro, nové automatické pušky pro armádu ČR, které se zasekávají nebo aktivit nejlepšího ministra financí? 
      Jsem do jisté míry skeptický, poněvadž se začíná ukazovat prohnilost naší politické scény a je teda nasnadě, že nebude zájem rozkrývat karty. Pokud by se však zázračně podařilo vnést světlo do největšího "světového tunelu", bylo by možné alespoň část financí získat zpět.
      Krátce shrnuto - odhalit, odsoudit za vlastizradu, zavřít a zkonfiskovat majetek. Pak jistě bude bezpředmětné diskutovat o tom, zda zvýšit či nezvýšit DPH, zda valorizovat či nevalorizovat starobní důchody...
__________________________________________________
      Ministr Kalousek se chová jako pes zahnaný do kouta. Prostě vrčí, štěká a kouše. Kalousek zdůraznil, že ze strany policie jde o "bezprecedentní útok policie na demokratické rozhodovací principy státu", který "nemůže zůstat bez tečky". Jinými slovy, vyhrožuje nezávislé policii, která odmítá skákat, jak kdejaký "kalousek" píská. Ohánět se neexistencí zákonné povinnosti zadávat externí posudek o ceně při nákupu techniky je ovšem irelevantní, poněvadž mnoho zákonů bylo či nebylo schváleno účelově.
      Vypadá to, že policie konečně šlápla na kuří oko nejen bývalé ministryni Parkanové, neboť jak napsal týdeník Respekt 8. 9. 2010:
"...zákon, že ministerstvo (armáda) nemůže nakupovat přímo, ale pouze přes českého soukromého prostředníka Kalousek prosazoval od počátku a v 90. letech byl jeho nejznámějším zastáncem. Provize pro prostředníky prodražovala nákupy a byla jednoduchou cestou ke korupci. Armáda (ministerstvo) investovala do různých nákupů za 15 let odhadem 200miliard korun. Experti odhadují v průměru 20%předražení. Připočítejme k tomu 10% provizi a zjistíme, že skoro třetinu investic do zbraní, oprav, údržby armáda vyhodila oknem, tedy spíše nastrkala do kapsy soukromým korupčníkům. Šedesát miliard. To jsou slušné peníze.... "

       Podtrženo sečteno: Přestaňte se pane Kalousku ohánět zákony a začněte se řídit morálkou a zodpovědností. Je totiž velmi lehké promrhat finance státu a pak obírat pracující, nemocné a invalidy. Zvláště tehdy, když tito se proti politické zvůli nemohou bránit!!!

Nevážně vážně

      Dnešní den byl celkem plodný na poměrně zábavné zprávy. Zajímavé je, že se tyto zprávy párovaly, jako například v předešlém příspěvku Dvojí tvář otroctví.

      Další dva příspěvky, byť se zdají být veselé, dotýkají se docela závažných společenských témat, která však neuniknou pouze pozornému čtenáři.

      První článek pojednává o tom, jak řidič v Rusku napomíná policisty. Vtipné na tom je, že policisté výzvu uposlechnou.

      Druhý článek popisuje, jak přepadený prodavač zachoval duchapřítomnost a zloděje zneškodnil sprejem na mědvědy. Co na tom, že titulek napovídal, jakoby agresorkou byla zlodějova, nikoliv prodavačova manželka? 

      Co je tedy na těchto článcích tak závažného? Je to stav policie, je to stav demokracie. 

      První reportáž hovoří mimo jiné o tom, jak by reagovali policisté v nejvyspělejší demokracii světa - 

v USA. Říká se, že řidič by si vysloužil několik ran taserem. Takže v USA opět platí zákony jen pro někoho? Policie může použít potenciálně smrtící zbraň proti komukoli, kdo se jí nelíbí? Naproti tomu, je třeba se ptát: Je Ruská demokracie na tom skutečně tak zle, jak se nám předkládá? Vždyť zdaleka není jasné, zda onen řidič byl opravdu policejní "šéf".

      Ve druhém článku s přiloženým videem je jasně vidět, jak se prodavač brání násilníkům, a jak jednoho z nich následně zadržuje. Poté přibíhá prodavačova manželka a neváhá přidat pár kopanců onomu lupiči, kopanců zjevně překračujících "nutnou obranu". Video je poměrně krátké a vidíme, jak přichází policista, zasahující proti zločinci.

      Jak by asi takový případ vypadal u nás? Za jak dlouho by přijeli policisté? A kdo by nakonec byl obviněn? Byl by to prodavač nebo zločinec nebo dokonce zasahující policista? 

      Nechci útočit na policisty, protože vím, že většina policistů jsou zodpovědní a svědomití občané, potažmo vlastenci, avšak zákony a různí zviditelňující se politici jim brání v důsledném vykonávání jejich povinností.

      JE COSI SHNILÉHO VE STÁTĚ...   

Dvojí tvář otroctví

       Docela mě pobavila zpráva o stažení bot, připomínajících symboly otroctví, z prodeje. Byť bych si boty, vyráběné společností Adidas, s plastovými okovy nad kotníky, stejně nekoupil, připadají mi docela vtipné a barevně vydařené, čímž mohly vnést trochu života do sortimentu tak běžných věcí jakou je obuv. Přesto, právě okovy se staly terčem kritiky a to natolik silné, že obuv nemůže být nadále prodávána, byť v civilizovaném světě se otroctví v pravém slova smyslu nevyskytuje.

       O otroctví se dnes objevil ještě jeden článek, tentokráte symbolizovaném telefony Smartphone. Smartphone, dle článku nutí člověka k další a další práci, kdykoliv a kdekoliv. Z mého pohledu se jedná o skutečné zotročování. Čím to, že se neozývají pseudoochránci lidských práv? Nebo ještě lépe, proč se stejně hlasitě neozývají proti plastovým pistolkám a tankům symbolizujících násilí? Nebo proč se neozývají při páchání skutečného každodenního násilí v ulicích?

Proč hledat víru?

       Byť jsem člověk nevěřící, zaujal mě článek, který hovoří o víře jako o jakémsi novodobém tabu.Uvědomujeme si vůbec, jaká byla úloha víry v historii člověka?
       Člověk se stal člověkem tehdy, když slezl ze stromu, uchopil do rukou klacek a začal si uvědomovat podstatu bytí. Samozřejmě, že takový Australopithecus byl rád, že uměl vládnout klackem a zároveň si uvědomoval, že není středem vesmíru, ale je ovládán mnohem vyšší mocí, kterou měl náležitě v úctě. Takový Australopithecus samozřejmě k uctívání této síly nestavěl chrámy, protože to prostě ještě neuměl.
       Čas plynul a Australopithecus se postupně začal učit zpracovávat různé materiály - dřevo, kámen, kovy, a jak tak pracoval a přemýšlel, jak lépe něco udělat, jak postupně opouštěl zvířecí pudy, tak se zároveň měnil v druh Homo sapiens sapiens (Člověk moudrý), který nejdříve maloval své bohy na stěny jeskyní, pak začal pro bohy jeskyně stavět a nazval je chrámy.
       A bohové byli často vrtkaví, ale často i moudří. Dávali člověku směr, vedli jeho kroky - počínaje hygienickými návyky, morálními hodnotami konče. Vírou bohové pomáhali člověku překonávat časy dobré, hlavně však ty časy zlé.
       Jak se lidé stávali moudřejšími a moudřejšími, tak se našli jedinci, kteří začali hovořit ústy bohů a člověka nabádali k různým nepravostem. Nabádali ho k válkám a loupežím ve jménu církve, boha i papeže. Víra člověka, ta víra, která mu umožnila přežít v těch těžkých počátcích, kdy byl pouze slabým a zranitelným stvořením, byla zneužita a stala se tak nástrojem ku prospěchu několika málo jedinců.
Avšak mnohdy rovněž došlo k reformacím a církve byly očištěny.
       Často člověk za svou víru trpěl, přesto ji hrdě nesl, protože mu umožnila býti morálně čistým jak před sebou, tak před svými blízkými. Morální boží pravidla, říkejme jim třeba desatero přikázání, opravdu dokázala změnit svět a dokázala by to znova. Ovšem museli bychom najít tu sílu se jimi řídit, přičemž není nutnou podmínkou býti stoupenci některé z církví či náboženství. Hlavně musíme najít sílu si svou víru přiznat před sebou i okolím, neboť příklady táhnou.
       Dnes máme mnoho církví a méně víry a morálky. Často se dočítáme, jak rodiče týrají své děti a děti zase své rodiče. Dočteme se rovněž, jak mnohdy tyto rodinné vztahy končí smrtí. Dnes je tabu víra a není tabu sex a násilí. Chybí úcta k jakékoliv autoritě.
       Jak lidé ztrácejí víru, ztrácejí rovněž lásku ke svým blízkým a úctu k životu jiných. Nechci zde polemizovat o tom zda církve jsou dobré či zlé, kolik zlého či dobrého vykonaly. Obávám se však, že rozvojové země, které si svou víru zachovávají jsou právě silné onou vírou. Lidem zde nejde pouze o mamon a mají k sobě jaksi blíž. Důkazem jsou i velké rodiny. Samozřejmě, že s tím souvisí i hrozba "převálcování" vyspělejších zemí.
      Chce- li církev něco udělat pro záchranu svou i společnosti, musí umět lidem nabídnout opravdovou pomocnou ruku v těžkých dobách a ne se hnát za mamonem.
       Přestáváme stavět chrámy a začínáme objevovat své zvířecí pudy. Začneme také objevovat kouzlo malby na stěnu jeskyní? Pak uchopíme klacek? A pak...?

Odebrat či neodebrat?

       V současnosti zažívá naše politická scéna přelomové období. Během velmi krátké doby žádá policie o vydání k trestnímu stíhání již o druhého člena poslanecké sněmovny. V tuto chvíli bude nejspíš nesnadné analyzovat, co se za tímto děním vlastně skrývá. Je to politický boj a odstraňování konkurentů? Nebo Policii (jsou to přece jen občané jako my) již došla trpělivost? Nebo je to metoda, jak voliče přesvědčit, že nejzkorumpovanější vláda v polistopadové historii je protikorupční? Či snad tyto akce mají odvrátit pozornost od něčeho, co bude mít pro Českou republiku mnohem závažnější důsledky?
       Celá tato situace vnáší zmatek do hlav občanů i vlády. Jak jinak si vysvětlit, že Vláda nemá jasno, zda odebrat mandát poslancům za mřížemi? Každý zaměstnavatel požaduje po svých zaměstnancích výpis z trestního rejstříku, každý zaměstnavatel svého zaměstnance v případě, že se dopustí trestného činu, propustí,  natož, aby mu do vězení posílal  výplatu. Tak proč, není poslanec, který se ocitne ve vězení zbaven mandátu a může pobírat plat, o kterém se většině z nás ani nezdá?
       Tak trochu to připomíná Orwellovu Farmu zvířat - všechna prasátka jsou si rovna, některá jsou si však rovnější. Ztráta mandátu v odůvodněných případech, by totiž měla být zakotvena přímo v zákoně.
       Po dlouhé době jsem slyšel moudře promluvit ministra Kalouska, když prohlásil, "že pokud policie Parkanovou obviní, nutně se staly desítky dalších trestných činů, když podobně podle něho postupovali všichni ministři obrany, vnitra a šéfové zpravodajských služeb." 
      Ano, staly se desítky dalších trestných činů. Slova páně Kalouska jsou rovněž obhajobou jeho osoby a umožnila mi pochopit, proč vláda stále nemá jasno, zda odebrat či neodebrat mandát poslancům za mřížemi. Mohlo by se totiž stát, že přijdou o svůj nemorální příjem.

Česko je 13. nejmírumilovnější zemí na světě

       Ne příliš často se stává, že si můžeme přečíst optimistickou zprávu. Jedna taková se však objevila ve čtvrtek 14.6. 2012 a hovoří o Češích jako o mírumilovném národu. Taková a obdobné zprávy, mě vždy naplní optimismem, zvláště, když informace je podložena seriózním výzkumem Institutu pro ekonomiku a mír.

      Osobně jsem vždy věřil v laskavost Českého národa, vždyť stačí se podívat na vlnu solidarity, která se zvedne pokaždé, když je ublíženo nevinnému člověku, zejména dítěti, a to bez ohledu na barvu pleti. Jinou krásnou myšlenku šíří ráááádio Impuls svým Řetězem dobrých skutků. Každé ráno zahřeje u srdce jeden dobrý skutek, a přitom může jít mnohdy jen o maličkosti, kdy například tělesně postiženému děvčátku je umožněno účastnit se tréninku Národního hokejového mužstva.

      O mnohých charitativních sbírkách snad není zapotřebí hovořit, vždyť Českým vynálezem je DMS, která umožňuje na dobrou věc přispět opravdu komukoliv, bez obtížného převádění peněz z účtu na účet. 

       Buďme tedy i nadále dobrými lidmi, dobrými Čechy a nenechme si namluvit, že jsme špatní. Tato tvrzení mohou být účelová, či mohou pramenit z neznalosti místních poměrů a účel mají jediný - vzbudit v nás pocit malosti a viny.

Pravda vítězí...

       Poprvé v historii České, ale i Československé republiky se snad dočkáme přímé volby prezidenta. Prováděcí zákon schválil parlament a čeká se na schválení senátem. Zákon však bude platným, pokud ho senát schválí bez výhrad.
       Nový a zároveň první prováděcí zákon přímé volby prezidenta má mnoho dobrých myšlenek, za což musím vyjádřit - možná opravdu poprvé, našim poslancům pochvalu,  zároveň však bedlivý pozorovatel uvidí i slabiny.
       Velmi se mi líbí, že prostředky vynaložené na kampaň jsou omezeny částkou padesáti miliónů korun, což zabrání bezuzdnému mrhání peněz. V tuto chvíli asi není podstatné, čí to jsou peníze, poněvadž vynaložit 11 miliard dolarů na prezidentskou kampaň jako v USA, je ve světě, kde se 3/4 lidstva denně potýká s existenčními problémy, přinejmenším zvrhlost.
       Další velmi dobrá myšlenka říká, že prostředky, které nebudou využity na kampaň se využijí na dobročinnost. Tyto prostředky mají navíc být velmi dobře ohlídány, neboť nelze vést anonymní kampaň.
       Na druhou stranu, je zapotřebí se zamýšlet i nad jinými otázkami... Kdo bude sponzorem oněch kandidátů? Budou to občané a nebo to budou skupiny "zbohatlíků a tunelářů", kteří svým příspěvkem budou směrovat další vývoj politického dění?
       Kandidát navržený politickou stranou bude financován stranou či z dobrovolných příspěvků? Bude pak takový prezident opravdu nadstranický? Či bude prosazovat ideu "své" strany, jak to nakonec dokazuje "nadstranický" prezident Klaus? V konečném důsledku by tato idea nemusela být to nejhorší, protože se s  ní ztotožní podstatná část národa.
       Obával bych se i možné eventuality, že se kampaň zvrhne v souboj pivních či gulášových slavností a vlastně v souboj cateringových a reklamních společností, kdy zvítězí ten, kdo rozdá více piva, guláše či triček a veškeré ideály kandidáta tak přijdou vniveč.
       Zaujala mě ještě jedna myšlenka z navrhovaného zákona: Kandidáti dostanou prostor v České televizi a rozhlase... Což takhle omezit kampaň pouze na tato veřejnoprávní média? Což, kdyby každý kandidát dostal stejný prostor ve stejném vysílacím čase?
Občan - volič by měl hned několik jistot:
1. Jeho prezident by byl podpořen z jeho prostředků
2. Každý kandidát by měl stejný prostor
3. Kandidát by zvítězil silou myšlenky, nikoliv množstvím rozdaného piva a guláše
4. Pravda zvítězí nad silou všemocných peněz(í)....

       Osobně si moc přeji, aby náš nový prezident, byl prezidentem všech občanů a pravda a láska konečně zvítězila nad silou všemocných peněz.
 

Nový počátek Třetí říše?

        Počátek utrpení mnoha národů, včetně národa Českého, v minulém století byl poměrně nevinný. Začal hospodářskou krizí zmítanou Evropou, pokračujíce politickou krizí v Německu, nástupem nacismu, přes Mnichovskou zradu, po vypuknutí II. světové války.
        Od konce II. světové války neuplynulo ani 80. roků a Evropa je opět zmítaná hospodářskou i politickou krizí. Pravděpodobnost vypuknutí války je sice celkem malá, i když nelze ji zcela vyloučit, zároveň se však ozývají hlasité výroky - nikoliv kancléře Adolfa Hitlera - tentokrát Německé kancléřky Angely Merkelové.       

Merkelová požaduje vznik politické unie, což by samo o sobě nebylo špatné. Právě naopak. Hrozivé jsou však slova zaznívající z úst kancléřky, která se nechce zdržovat souhlasem všech 27 členských států Evropské unie. Všichni by měli mít možnost se připojit, ale projekt kompaktnějšího ekonomického svazku by neměl uváznout na místě, „protože některý se nechce přidat“.

      A. Hitler by se jistě radoval, vidíce, že Angela Merkelová zvládá pouhým slovem to, čehož on nedosáhl řinčením zbraní, a to za bouřlivého potlesku Británie a Francie, odvěkých nepřátel Německa. Merkelová by si jistě vysloužila Železný kříž s meči.
       Kancléřka Merkelová je pravou dcerou své vlasti, poněvadž se její politika začíná až nápadně podobat politice ze dvacátých let minulého století, kdy Francie, Británie a další státy ustupovaly nárokům rozpínavého Německa. Není zde jasně slyšet, že Německo hodlá vybudovat novou Třetí říši? Nedává nám jasně na srozuměnou, že členské státy EU se stanou protektoráty? Nestojí Evropa před další - tentokrát "Bruselskou zradou"?
       Na těmito otázkami by se měla zodpovědně zamýšlet každá vláda členských zemí, aby nepohřbila svůj národ, posílila národní suverenitu a nestala se tak kolaborantem nové Třetí říše.
       Nebyli jsme bezmocní v roce 1939 a ustoupili jsme - A.Hitler: "Když jsme po Mnichovu mohli zkoumat československou vojenskou sílu zevnitř, velmi nás znepokojilo, co jsme viděli. Plán připravený československými generály byl hrozivý. Pochopil jsem, proč mě moji generálové žádali, abych se mírnil."

Opravdu musíme ustoupit i dnes ???

Hippokrates by se divil...

       Naše země se nachází ve víru reforem a jedna z nejdůležitějších je reforma zdravotnictví, kterou si každá vláda vyloží svým vlastním svérázným způsobem. Nejnovější reforma přichází 1. 6. 2012. Svobodná volba lékaře zůstává zachována a je o to svobodnější, že je možné si vybrat ošetřujícího lékaře či chirurga v nemocnici, ovšem za příplatek.
       Idea, jako každá, se zdá být dobrá. Nová norma by měla z nemocnic odstranit "šedou ekonomiku" - rozuměj úplatky, něco podobného jako, když  v "básnících" maminka říká Šafránkovi - "Máňa říkala, že za žlučník berou patnáct tisíc." Osobně se domnívám, že jde o první legalizaci úplatku a nebo další obcházení ústavy a článku o bezplatném zdravotnictví.
       Nepatřím k lidem nepřejícím, neřku-li závistivcům, proto nechci hovořit o tom, že medicína je poslání. Ano být lékařem je poslání a dokonce krásným posláním, avšak i lékař musí z něčeho žít a zajistit svou rodinu. Zdá se tedy, že reforma jde správným směrem.
      Pacient neznalý poměrů v nemocnici (nevěřím totiž, že každý potenciální pacient si ještě před onemocněním zjišťuje informace o lékařích) budu vystaven marketingu v podobě reklamy na bilboardech či v televizi? Nebo dokonce bude mít každý konkrétní lékař svého obchodního zástupce např. Horsta Fuchse?  Bude mu marketing lékaře zaručovat opravdu nejvyšší kvalifikovanost? Ono totiž nemusí být pravdou, že pan primář či pan profesor je ten nejlepší. Primář je mnohdy manažer a profesor mnohdy vědec, nikoliv praktik. Co se stane, když si však  doporučovaného lékaře nezaplatím? Komu se pak dostanu pod nůž? A co se stane s těmi, kteří prostě zaplatit nechtějí či nemohou?
       
Závěrem si dovolím několik úvah nad Hippokratovou přísahou:


-Svého učitele v tomto umění budu ctít stejně jako své rodiče a vděčně mu poskytnu všechno nutné, ukáže-li se toho potřeba; také jeho potomky budu pokládat za bratry a budou-li se chtít naučit tomuto umění, vzdělám je v něm bez nároku na odměnu a jakékoliv závazky. Rovněž umožním jak svým synům a dětem svého učitele, tak žákům, kteří se slavnostně zavázali lékařskou přísahou, aby se podíleli na výuce a přednáškách i celé vědě...
       Není porušením Hippokratovy přísahy skutečnost, že praktické dovednost bude zdokonalovat pouze preferovaný lékař? Předávání zkušeností bude pro vytíženost VIP lékaře nemožné.


-Způsob svého života zasvětím podle svých sil a svědomí prospěchu nemocných a budu je chránit před každou úhonou a bezprávím... zachovám vždy svůj život i své umění čisté a prosté každé viny....
       Zde se nehovoří, že lékař zasvětí svůj život ku prospěchu pouze bohatých nemocných. Zvláště v solidárním zdravotním systému je rozdělení na platící a neplatící poněkud nepřístojné. Zachová lékař svůj život prost každé viny, pokud bude vědět, že ošetřuje převážně bohaté?


-Ať přijdu do kteréhokoliv domu, vejdu tam jen ve snaze pomoci nemocným vyhýbaje se všemu podezření z bezpráví nebo z jakéhokoliv ublížení. Stejně tak budu vzdálen touhy po smyslových požitcích se ženami a muži, jak se svobodnými tak s otroky.
       I v této větě lékař přísahá, že nebude činiti rozdílu mezi bohatými a nemajetnými.


       Zdá se, že novou reformou je lékař, pod záminkou zkvalitnění péče, nucen k porušení většiny bodů Hippokratovy přísahy. Lékař je nucen jít proti svému přesvědčení i svědomí. Co je však horší - dochází k posvěcení tohoto porušení a pacienti se tak stávájí pouze kandidáty života a smrti či  "masem pro doktora Jacksona".
Hippokrates a nejen on, by se asi divil...

Upleť bič, podřež větev...

      Poslanci posvětili vznik ESM - záchranného fondu eurozóny - návrh doplňující Lisabonskou smlouvu. Návrh týkající se bezprostředně nejen nás, ale i budoucích generací, neprošel sice v plné tichosti, avšak s umně převedenou pozorností na kauzu Rath a jeho obhajobu ve sněmovně.
       Nejsem ekonom, takže neumím posoudit přínos ESM pro Českou republiku. Jedna věc je však jistá - žít neustále na dluh se nedá a přirovnám-li stát k domácnosti, tak každá domácnost je nucena žít s vyrovnaného rozpočtu, případně na dluh, ale takový dluh, o kterém má jistotu, že jej v krátké době splatí. Řešením nejsou půjčky od společností poskytujících rychlé nebankovní půjčky ihned a komukoliv. Taková domácnost se tak často ocitá v kruhu zadluženosti. 
      Vytváření fondu jako je ESM mně osobně připadá jako vytvoření záruk zejména pro investory (resp.banky) poskytující členským státům zdroje pro další zadlužování. Mou myšlenku potvrzuje i poslanec Národní rady Slovenské republiky Jozef Kollár ze strany Sloboda a solidarita, který prohlásil, že z peněz, které členské státy odevzdají takzvaně k záchraně krachujících zemí eurozóny, samotné státy dostanou jen minimum. Řecko prý dokonce obdrželo pouhá čtyři procenta !!!, zbývajících devadesát šest spolkly francouzské a německé banky.

Miroslav Kalousek, ministr financí (TOP 09):

"My hlasujeme o tom, co se nás bude týkat jedině v okamžiku, kdy vstoupíme do eurozóny a přijmeme euro. Což není aktualita několika příštích let, rozhodně ne za doby mandátu této vlády. Kdyby se to týkalo nás, tak by to aktuálně znamenalo zaplatit asi 40 miliard v hotových prostředcích a k tomu zhruba 100 miliard garantovat, že bychom ještě doplatili. Ale znamená to také tedy jistotu, že když se ocitnu v nouzi, že když se ocitnu ve velkých problémech, tak z Evropského stabilizačního mechanismu je mi pomoženo."

       Opravdu nám bude pomoženo? Či se ocitneme v kleštích "Evropských exekutorů" spočívajících, v lepším případě, v dočasné ztrátě podstatné části národní suverenity v oblasti řízení veřejných rozpočtů?

       Obávám se, aby tento krok našich poslanců nebyl jen dalším bičem EU a dalším zářezem do naší podřezávané větve.

Vyšší princip...

       Prezident Klaus se rozhodl, že malíře tykadel Smetanu neomilostní. Musím říct, že toto rozhodnutí mě překvapilo, byť rozhodnutí páně prezidentovo nehodlám kritizovat. Udělit či neudělit milost je právo prezidenta a toto právo ctím.
       Mnohem více než Klausův zamítavý postoj k milosti pro řidiče Smetanu, mě zaujal samotný příběh "malíře tykadel" a prapodivné okolnosti jeho odsouzení.
       Demokracie - jak již samotný výraz napovídá je vláda lidu. Lid se tedy může svobodně vyjadřovat k politice svého státu. Pravda řidič Smetana tuto svobodu pojal svérázně, avšak nikterak trestuhodně. Vždyť přece z úst politiků zaznívají věty jako - klidně uzavřeme koalici i s "Marťany"  a ti, jak známo tykadly disponují.
       Pochopil jsem, že oním činem vznikla straně ODS finanční újma ve výši 15 000,- Kč, a tak se oprávněně domáhala náhrady škody, byť mi někteří její členové připadají, jakoby opravdu spadli z Marsu. Až dosud se zdá být vše v pořádku. Zajímavá okolnost vzniká až tehdy, když se případu ujala soudkyně Langerová (manželka Ivana Langera - ODS), která sama prohlásila, že se necítí býti podjatá. Domníval jsem se, že o podjatosti soudu nemůže rozhodnout samotný soudce, alespoň ne v demokracii.
       Následuje koloběh událostí:
Řidič Smetana uhradí škodnou částku, odmítá vykonávat veřejné práce. Je tudíž odsouzen soudkyní Langerovou ke 100 dnům vězení nepodmíněně. K trestu nenastoupí a čelí novému obvinění, ze které hrozí až tři roky vězení.
       Nemůžu se ubránit dojmu, že jsem se ocitl v seriálu Zdivočelá země a nebo možná spíše ve filmu pro pamětníky - Vyšší princip, kdy student, který pokreslil fotografii říšského protektora Heydricha se ocitá před popravčí četou.
       Přiznám se, že nevím, jak tento příspěvek ukončit a věřím, že řidič Smetana se před popravčí četou neocitne. Neschází však naší demokracii, mimo jiné, také Vyšší princip mravní?