Ohybaj ma mamko...

       Ohybaj ma mamko, dokial som ja Janko. Až ja buděm Jano, nezohneš ma mamo... praví se v jednom starém přísloví. Jiné přísloví praví - škoda každé facky, která padne vedle. Obdobnou zásadu razil ve dvacátých letech minulého století i A. S. Makarenko.

       Dnes jsme téměř o sto let dále a s výchovnými problémy mládeže se potýkáme i nadále, jak se dočítáme v případě neobvyklého týrání dospívající dívky. Cožpak to, problémy s výchovou nejsou ničím neobvyklým. Mládí se projevuje určitým stupněm rebelství a je to tak v pořádku. I my jsme byli rebely - nosili jsme dlouhé vlasy, roztrhané jeansové bundy, tajně jsme zkoušeli cigarety, protože zakázané ovoce nejvíce chutná. Avšak museli jsme taky dodržovat pravidla, nebylo možné kouřit v blízkosti školy a nebylo možné kouřit před zraky dospělých. Doma jsme pak byli za větší či menší vzorňáky, učili jsme se, pomáhali v domácnosti. Přes všechny nešvary jsme měli své vzory jako byli Mirek Dušín z Rychlých Šípů či Rikitan z knihy Hoši od Bobří řeky. Dlouhým Bidlem, Štětináčem či Bohoušem nechtěl být nikdo. 

       Těžko říct, odkud vzory berou mladí lidé. Mirek Dušín to není zcela jistě. Nemůže to být ani známý sígr Nelson z populárního animovaného seriálu Simpsonovi, protože i v Nelsonovi je mnoho dobrého. 

Rozhodně Nelson nepovažuje za týrání pomoc matce či školní docházku. 

       Vypadá to, že tím vzorem je samotná lidská společnost XXI. století. Pravidla jsou velmi málo zřetelná, zákony se dodržují sporadicky. Více se dbá na dodržování práv, než na dodržování povinností.
       Práva mají nejen děti školou povinné, práva mají zaměstnanci a pacienti. Což správné. 

       Z vlastní zkušenosti vím, že děti ve škole výborně znaly svá práva, avšak vyjmenovat, byť jedinou svou povinnost nedokázaly. A tak se může stát, že dcera obviní svou matku z týrání, pokud ji ta zakazuje alkoholové dýchánky či drogy a vyžaduje plnění školních povinností. 

       Svá práva však znají i těžcí zločinci a povinnosti nemají takřka žádné - dnes dokonce ani povinnost splatit svůj dluh společnosti prací. Běda, když dojde k porušení těchto práv, to se jistě najde někdo, kdo se postará o jejich dodržení.

       Smutné je, když stát jak v případě "týraného" děvčete, tak v případě zločinců dbá na dodržování práv, nikoliv však na dodržování práva - chcete-li - dodržování povinností či morálky. Bohužel i tento přístup je do Evropy i ČR importován až na přelomu XX. a XXI. století. 

       Právě tento přístup je nutné zcela změnit, pokud chceme obnovit společnost, ve které se dá svobodně žít, neboť zatímco Makarenko (odmysleme si jeho ideologii) vychovával z delikventů řádné občany, my si z dětí, které se rodí jako nepopsaný list, vychováváme nevychované fracky...

Přidejte prosím svůj názor nebo napište na: martin.sliva@cestivlastenci.cz

Související články:
Soud smetl žalobu... - tentokrát zvítězil rozum nad pseudohumanismem - tentokrát