Je těžké nerezignovat

       Většinou si při pohledu na nadpis, nejspíše pomyslíte, že měl znít  - Je těžké rezignovat. Ano, tak by mohl znít, pokud by příspěvek pojednával o ministerském předsedovi či některém z našich politiků zapletených do kauzy kolem Petra Nečase.
       Tentokrát však nechci psát o slovu rezignace ve smyslu vzdání se úřadu, nýbrž ve smyslu trpné odevzdanosti, které jsem málem sám podlehl.
       Před rokem jsem svůj blog založil ve snaze měnit současnou politiku, měnit dění ve Vlasti. Bedlivě jsem sledoval události nejen v naší zemi, ale i ve světě, které se nám v době globalizace bohužel nevyhýbají. Občas jsem svůj blog obohatil o vlastní příhody či zkušenosti.
       Jak týdny plynuly, tak přibývalo mých příspěvků, avšak síly ubývaly, poněvadž denně bych mohl reagovat na desítky podnětů jak z politického, tak i běžného života, a to vzhledem k mým povinnostem není možné. Denně přemýšlím - Proč naše politika je prošpikována mravním i lidským bahnem, proč dění v České republice překonalo dění v pověstném "Kocourkově"?
      Nalézt odpověď se může zdát být neskutečně složité, paradoxně však může být velmi jednoduchá. Osobně se domnívám, že nejde o nic jiného, než nám prostým občanům politiku, právo a život v zemi natolik znechutit, abychom se trpně odevzdali osudu, který nám vládnoucí lumpové se svými kmotry přichystali.
       Události posledních několika týdnů, od "ubodání mladého vojáka v Londýně", přes "žhářské útoky ve Stockholmu" či "mrtvé duše na hradě" nebo "znásilnění u lékařské fakulty" a "duchcovský případ" až po "povodně a rabování" spolu s "rozebíráním protipovodňových zábran tzv. šílenými turisty" mě vedlo k plouživé rezignaci a nechuti věnovat svůj čas a energii komentářům, které vlastně nikoho nezajímají.
       A o to právě jde - znechutit, znechutit a ještě jednou znechutit zájem o dění a docílit toho, aby se každý staral jen o své bydlo, tak jak se to málem stalo i mně, jakožto jedinci, kterému osud země není lhostejný, na rozdíl od "mocných".
       Poslední kauza, zatýkání "Nečasovy bandy", padající obvinění, mě však přesvědčila o opaku. Vzpomněl jsem si na Jungmanna, Němcovou, Palackého, ale i Karla Havlíčka, který byl neustále perzekuován, a přesto se nevzdával, stejně jako mnoho "Zapadlých vlastenců".
       Je těžké nerezignovat, ale řekl jsem si NE!!! Svou odevzdaností totiž uvolňujeme prostor lumpům, kteří manipulují s našimi životy. Jedinec sám zmůže málo, ale nás prostých občanů je více, proto neuvolňujme prostor lumpům a jejich kmotrům, protože až tito budou neomezeně vládnout, vznikne totalita jakou tato země nepamatuje.

Společně tomu můžeme zabránit!!!

Přidejte prosím svůj názor nebo napište na martin.sliva@cestivlastenci.cz

Související příspěvky:
Kam kráčíš Evropo? - heslo "Sokrates"