Tak nějak nám začíná churavět národ více a více. Alespoň tak to vypadá, vždy když vyslechneme či přečteme výplod ministra zdravotnictví Leoše Hegera. Rovněž mi vyplývá, že je to vlastně národ, kterýžto může za katastrofální stav financí naší země.
Chci-li zachovat objektivitu - musím, alespoň v jednotlivostech s ministrem souhlasit.
Například obezita je v současnosti docela závažný problém. Sám jsem to pozoroval již za svého působení ve školství. Zatímco za mého dětství bylo obézní dítě raritou (patřil jsem mezi rarity), na počátku 21. století se raritou stal spíše žák hubený.
Když jsem ještě coby dítě školou povinné usedával ve školních škamnách, o velké přestávce jsme svorně vytahovali ubrousky a prostírajíc je na lavice, jsme od "svačináře" z košíku nafasovali svačinu. Oním občerstvením byl povětšinou mléčný výrobek s kouskem pečiva ( pro pamětníky - termix, jogurt, mléko - neochucené či ochucené - ovšem jogurtové mléko). Nutno podotknout, že to byly mléčné výrobky ze skutečného mléka, takže poměr základních živin bylo možno považovat za vyvážený.
Dnešní děti, jdouce s dobou, svačí tak nějak jinak - Coca - Colu a chipsy, tyčinku mars zapíjejí čokoládou z automatu. Funkci svačináře přebírají automaty nadnárodních společností.
Nedělní oběd byl nedělním obědem, navařeným maminkou s obětavou láskou. Dnes nedělní obědy s obětavou láskou, ovšem s láskou k tučným ziskům, vaří fastfoody .
Pohybové aktivity byly nedílnou součástí nejen školní výuky, ale i veškerých zájmových kroužků - počínaje turistickými oddíly, přes fotografické kroužky, konče kroužky elektrotechnickými, které pravidelně pořádaly sobotní výlety do přírody.Kroužky navíc byly dostupné pro všechny děti. Po škole jsme se rovněž chodili "vyběhat", protože na ulicích bylo bezpečno.
Kde se tedy stala taková převratní změna? Cožpak se lidé za pouhých dvacet let natolik změnili? Nebo se změnila společnost jako celek? Řekl bych, že lidé, natož děti, se nemohou za dvacet let zcela přeformovat v jedince líné zaobírající se toliko obžerstvím. Problém je mnohem hlubší. Příčinu však není možné hledat v lidech, ale spíše ve vývoji společnosti za posledních dvacet let.
Nová doba přinesla nové příležitosti, ovšem o mnohé radosti života nás rovněž okradla. Dnešní rodiče si na své ratolesti udělají jen velmi málo času, ať už je důvodem honba za mamonem či obava ze ztráty zaměstnání.
Nedivím se, že rodič trávící dvanáct a více hodin v práci, není s to dohlédnout za co utrácí jejich ratolest peníze určené na svačiny či obědy. Děti mají mlsné jazýčky a čokoládová tyčinka je přece jen lákavější než mléko či dušená mrkev. O kvalitě potravin v našich hypermarketech je lepší raději nehovořit. Jistě - nabídka je pestřejší, avšak produktů z Českého zemědělství je velmi málo, to co dříve byl běžný sortiment, dnes je luxus, který je nazván biopotravinou. Špekáček obsahující maso, je speciálně označen a samozřejmě taky za speciální cenu.
V neděli rodina raději vyráží na "výlet" ovšem nikoliv do přírody, nýbrž do "Mc Dondy" na "zdravý a nízkokalorický" burger, neboť i navařit pro rodinu je časově příliš náročné.
Ministr Heger učinil objev roku, a sice, že národ nám přibírá na hmotnosti. Léčba obézního pacienta údajně stojí sto tisíc korun ročně. Česká republika má přibližně milión a půl lidí do 15 let, přičemž průměrně 15% (chlapců i dívek) trpí nadváhou. Při uvedené ceně léčby a přibližně třetině mladistvých, kteří si svou obezitu nesou do dospělosti, dojdeme k částce přibližně 8 miliard korun vynaložených na léčbu nemocí spojených s obezitou. Je to tedy problém minimálně stejně závažný jako kouření. Proč to muselo dojít tak daleko?
Myslím, že v tomto případě nejde o churavění národa, nýbrž o churavění celé společnosti, včetně těch, kteří ji do tohoto stavu přivedli.
Přidejte prosím svůj názor nebo napište na: martin.sliva@cestivlastenci.cz
Žádné komentáře:
Okomentovat