13. srpna 2014

Držkopád

       Přes veškeré zaříkávání se, že mě již nebude zajímat Ukrajina, je to tady zpět. Ano, zpět, poněvadž tentokráte se nás to bezprostředně týká. Obama a Kerry (oba s velice oduševnělými výrazy - tak pro
MUDr. Chocholouška)
zuří, nepodařilo se dostat, pomocí ukrajinských fašistů, na ruské černomořské základny, blíže k ruské ropě a nerostnému bohatství. A tak v záchvatu zuřivosti a duševní tuposti uvalují jednu sankci za druhou, v domnění, že tyto položí Rusko na lopatky. Blbá zpráva - NEPOLOŽÍ. A jen tupoun si může myslet, že sankce zůstanou bez odezvy. A jen ještě větší tupoun se může stát vykonavatelem americké nenažranosti. Bohužel - již po mnoho let se tímto vykonavatelem stala EU. Američanům se nelíbí Kadáfí a EU (zejména francouz) se může přetrhnout, jak začít bombardovat Tripolis.
       Poněvadž se každým dnem přesvědčujeme, že v naší zemi, ale i v celé EU vládne banda tupounů, tak tato banda ve snaze zalíbit se "světovému policajtovi" kývne na vše, co si strýček Sam usmyslí, aby si tak zajistili beztrestné ovládání Evropy a jejich občanů, a to i v případě, že by nespokojenost obyvatelstva přerostla v občanské nepokoje. Pak stačí občany označit za teroristy a hrozbu demokracie a použití vojenské síly se tak legitimizuje, včetně humanitárního bombardování (pozn. opravdu si myslíte, že obrněné Pandury je možné použít v případě válečného konfliktu, či jen proti civilnímu obyvatelstvu?). Tak tedy tito naši vládcové pod záminkou ochrany pseudodemokracie přijímají jednu sankci za druhou a strýček SAM se směje - již v prvních dnech dolar významně posílil vůči euru. Další dopady budou následovat, Rusko není Lýbie ani Irák, Putin není Kaddáfí ani Husajn. Putin ještě nekousl, ještě ani neštěkl, zatím jen trochu zavrčel a dopady již pocítili Poláci, brzy je pocítíme my.
       Dopady, jak se zdá, zatím postihují pouze země bývalého východního bloku (logiku to má, provázanost trhu je zde tradiční), a tak lze očekávat větší míru nezaměstnanosti a větší bídu, prohloubení možná spíše oživení krize, ale také větší vykořisťování ze strany zahraničních firem (přepočteme-li náš průměrný plat na eura, jsme otroci pracující za podporu v nezaměstnanosti, a to mnohdy nad rámec pracovní doby). A budeme tedy  řešit dopady dopadů dopadu, tak dlouho, až nás může potkat pád nejtvrdší tzv. pád na držku.  Přes silácká slova politiků však řešení či odvrácení dopadů sankcí je v nedohlednu, a tak počítejme spíše s tím, že stejně tak jak pro nenažrance Jaceňuka a Tymošenkovou na Ukrajině umírají nevinní lidé, tak my pro ty naše nenažrance, dej Bůh, abychom nemuseli umírat v JEJICH válkách, budeme muset opět utahovat opasky.  
Nemuseli bychom, jenom bychom museli mít vnitřní sílu či odvahu se postavit tomu, aby s námi bylo zacházeno jako s ovcemi 
Přidejte prosím svůj názor nebo napište na:
martin.sliva@cestivlastenci.cz
Související příspěvky:
Proč mě nezajímá Rusko ani Ukrajina
V předvečer
Kdo seje vítr? díl třetí
Zdrženlivě o Ukrajině

Čtěte také:
Rusko odklonilo americkou ponorku
NATO cvičí v Pobaltí tisíce vojáků

Žádné komentáře:

Okomentovat