7. března 2014

Smíšené pocity a štěkající pes...

        Dění kolem Ukrajiny nabralo takovou rychlost, že člověk pomalu nestačí sledovat nejnovější události. Původně jsem zamýšlel podat komplexní náhled na celou situaci, avšak tento by zabral několik stránek a stal se tak nečitelným. Takže vezmu to hezky od začátku a po kouscích.
       Copak jsou to smíšené pocity? Je to něco, jako když se tchyně zabije ve vašem novém autě. Na jednu stranu se docela bavím výroky našich politiků - včetně Schwarzenberka a Zaorálka.... Jeden, který celý život prožil v blahobytu jak za nacistů, tak pak v exilu za doby komunistické totality a druhý vlastně jen potomek národa, který neměl na to "ty koule" jak se bránit nacistům, tak se k nim přidat. Prostě někdo, kdo se chová typickým způsobem - kam vítr, tam plášť. Naši "polepšení" soudruzi či kolaboranti, stále zapomínají na to, že Československo a vlastně celou Evropu fakticky před nacistickým útlakem osvobodili Rusové (aniž bych byl rusofil, o to méně jsem USfil), protože USA by do války s třetí říší nikdy nevstoupilo, nebýt:
1) Lží anglánů - vždyť Ti účelově upravili skutečnost o vyvraždění polských důstojníků. Britská tajná služba znala pravého viníka a přesto vinu vrhla na Německo.
2) Jasné prohry Německa nad Ruskem. Tehdy takřka na konci války se USA vrhly do Evropy, aby urvaly alespoň část pro svou koloniální politiku.
       Nakonec počty obětí zúčastněných stran hovoří za vše. USA měly cca 400 tis. obětí, což odpovídá ztrátám občanů protektorátu Čechy a Morava !!! Abych však neodbíhal od tématu. Opravdu mě baví jak Zaorálek, Schwarzenberg a jim podobní vyhrožují Rusku a takřka dávají ultimáta. Rusko se nezaleklo Napoleona, který sice byl "tajtrlik", ale pouze vzrůstem (na rozdíl od našich tajtrlíků), Sovětský svaz se nezalekl Hitlera a v konečné fázi byli oba "zbiti" a vyhnáni. A tak výkřiky našich politiků připomínají štěkot jorkšíráka, který štěká jen tehdy má-li za sebou páníčka, a nejenže nekousne, ale ani kousnout nemůže, protože by byl okamžitě zašlápnut a rozdrcen podrážkou těžké boty...
       Na druhou stranu ani mě se dění kolem Ukrajiny nelíbí a nelíbí se mi proto, že USA ve své koloniální politice zachází příliš daleko a přímo tak ohrožuje světový mír, poněvadž jsou již příliš blízko Ruských hranic. Rusové se vždy o svou zemi museli bít - tu s Tatary, tu s Francouzem a tu s náckem a poučeni z historie, si svou zemi nenechají ohrožovat. A tak se může stát (pravda další ze smíšených pocitů), že amíkům -  a bylo by na čase - zatnou "tipec". Zatím byli američani odevšad vyhnáni a jejich vojáci si léčí bebíčka (vlastně válečná traumata). Což se u ruských vojáků jaksi nevyskytuje. Jenomže válka - jakákoliv -  je blbec a nakonec to vždy odnesou nevinní.
       A my klidně s pocitem pánička za zády můžeme štěkat, dopadne to tak, jako už mnohokrát, až půjde do tuhého - opět nás hodí přes palubu, opět jsme se připojili na stranu, která už jednou zradila, na stranu, která slovany vždy považovala za méněcenné...
Přidejte prosím svůj názor nebo napište na: 
martin.sliva@cestivlastenci.cz

Související příspěvky:
Zdrženlivě o Ukrajině
Bombardovat se bude...
Triumf zla?
Kdo seje vítr ? díl druhý...

Žádné komentáře:

Okomentovat