Zatočíme s chudobou?

       Svět může zatočit s chudobou v nejbližších letech, alespoň tak to vyznívá z prohlášení prezidenta Světové banky Jim Yong Kima. Tato vize je reálná, za předpokladu splnění jistých podmínek. Tato vize byla reálná již po staletí za splnění určitých podmínek. Otázka však zní, zda je reálné tyto podmínky splniti?
       Snaha vymýtit chudobu je zde již odedávna, zcela jistě se o to snažili ve starém Řecku za Perikla. Současnost však umožňuje z chudobou zcela jistě zatočit. Museli bychom jen chtít. Máme moderní technologie, které jsou schopny nasytit svět, jenomže zatímco část světa vymírá na tzv. civilizační choroby spojené s obezitou, druhá část světa umírá hlady. Nakonec ono se hladovým přece lépe vládne a za pár cetek se dá získat jejich skutečné bohatství, ať již nerostné, tak duševní.
       Současné technologie by umožňovaly pohodlný život většině obyvatel Země, muselo by se jen chtít. Mohli bychom pracovat čtyři dny v týdnu a tři dny odpočívat a využívat vymoženosti moderní civilizace. Muselo by se ovšem opravdu chtít. Princip spočívá v přerozdělení a dělbě práce. Avšak mnozí z nás v souvislosti s probíhající krizí zažívají pravý opak. Lidé pozbyvší práce se ocitají na pokraji chudoby, ti "šťastnější" prožívají každodenní stres ze strachu o práci. Nehledě na to, že jim fakticky práce neubylo, ba naopak přibylo a pracují za stejnou mzdu mnohdy i čtrnáct hodin denně. A zkus se lumpe ozvat, že je práce přespříliš - klidně jdi, máme zde dalších pět a levnějších. A tak se stává, že ti, kteří vytvářejí skutečné hodnoty jsou den ze dne chudší a mnohdy přicházejí i o svůj těžce vydřený majetek, a ti kteří fakticky ovládají naše životy kapitálem, jsou den ze dne bohatší. Krize opravdu postihuje pouze nižší a střední vrstvu.
       Možnost jak zatočit s chudobou je jediná - změna systému a změna našeho vlastního chování. Změna systému spočívá ve změně zákonných norem - nikoliv v nastolení progresivní daně, ta jen prohloubí sociální nespravedlnost. Zákon musí určit, kam až mohou zacházet zaměstnavatelé, kam až mohou zacházet finanční instituce se svými lichvářskými úroky. Progresivní daň znevýhodňuje pilnější pracovníky a nikterak nepostihuje instituce (a osoby skrývající se v představenstvech) manipulující s kapitálem. Tato změna však není nikterak snadná. Jednak vlády států jsou podporovány - říkejme tomu "kmotry" či lobbisty a zájmovými skupinami, a tak nemají zájem systém změnit. Za druhé my všichni se většinou ženeme za hromaděním majetku, ať už zbytného či nezbytného a za třetí - je velmi výhodné pro zaměstnavatele mít méně pracovníků odvádějících více práce. O ostatní se postará stát - čili opět nižší a střední vrstva svými daněmi. Až přijmeme tyto body jako skutečnost a budeme je chtít změnit, pak teprve bude možno zatočit s chudobou. Musíme však opravdu chtít.

       Tak kdy tedy zatočíme s chudobou? 

Přidejte prosím svůj názor jak vymýtit chudobu nebo napište na: martin.sliva@cestivlastenci.cz

Související články: 

Firmy očekávají, že letos propustí desetitisíce lidí - potvrzení  slov výše - ubude zaměstnanců, práce však budou mít více za méně peněz