8. Květen - Den vítězství nad fašismem a 9. květen - День Победы
U příležitosti 80. výročí vítězství nad fašistickým Německem jsem uctil památku padlých československých vojáků a Rudoarmejců u památníku 1. čsl. samostatné tankové brigády v SSSR, kde jsem položil drobnou kytičku.
Tank 051 byl prvním, který při Ostravské operaci přejel most přes Ostravici a vjel do Slezské Ostravy. Bezprostředně poté byl zasažen třemi protipancéřovými pěstmi a byl vyřazen z boje. Po zásahu tanku zemřel tehdy osmadvacetiletý Ivan Ahepjuk. Další tři členové posádky - velitel Nikolaj Ivasjuk, střelec Josef Vaněk a řidič Alexandr Hroch - byli raněni. Po válce byl z tanku vyroben památník, který ironií osudu stojí právě v místě, odkud vyletěly osudové střely.
Rovněž jsem se poklonil památce Rudoarmejů u Památníku Rudé armády v Komenského sadech. Nesmíme opomíjet úlohu Rudé armády při osvobození Evropy od nacistů, i když je dnes snaha o přepisování historie. Nedělejme si iluze, že by kdy armáda USA do Evropy vstoupila, kdyby Rudá armáda nepostupovala tak rychle a nebyla v roce 1944 už na Slovensku a v Bělorusku. Při osvobozování Československa padlo více než 140 tisíc Rudoarmějců. Pro srovnání - při osvobozování západních Čech padlo 114 američanů.
V průběhu II. Světové války přišel Sovětský svaz o 27 miliónů lidí, USA přibližně 400 tisíc obětí (většinou ve válce s Japonskem), což je srovnatelné s počtem obětí České republiky.
Uplynulo osmdesát let od porážky nacismu a bohužel zažíváme jeho znovuzrození. A není to ničí propaganda, naopak, ti kteří to popírají propagují nacismus a fašismus. Stačí používat rozum, abychom věděli, že je to pravda. Co jiného je ničení památníků Rudé armády po celé Evropě? Co jiného než znovuzrození nacismu je stavění nových památníků Banderovi a jeho stoupencům, uctívání jednotek SS a vyznamenávání členů SS, s bouřlivými ovacemi? A právě proto, nesmíme zapomínat na nesmírné utrpení lidu Sovětského svazu a utrpení lidí umučených nacistickou zvěří.
VELKÁ ČEST A SLÁVA RUDÉ ARMÁDĚ
ARMÁDĚ OSVOBODITELCE
Dne 13. 2. 2025 uplynulo 40 let od vstupu Petra Pavla do Komunistické strany Československa.
Volyňský masakr je označení pro etnické čistky a genocidu páchané v období od února 1943 do února 1944 v oblasti historické země Volyně, území předválečného Polska. Tyto zločiny byly naplánovány a spáchány ukrajinskými nacionalisty sdruženými v tzv. Ukrajinské povstalecké armádě (UPA), vojenské frakci Organizace ukrajinských nacionalistů (OUN) pojmenované po Stepanovi Banderovi (proto také UPA-B byli zváni banderovci), s aktivní podporou místního ukrajinského obyvatelstva, přičemž namířeny byly především vůči tamější polské a též i zbylé židovské menšině. Dalšími oběťmi, byť v mnohem menším měřítku, byly i jiné národnosti tehdy na Volyni žijící: Rusové, Arméni a volyňští Češi. Není znám přesný počet obětí těchto mimořádně surově prováděných masakrů. Historici odhadují, že bylo zavražděno asi 50–60 000 Poláků, většinou starých lidí, žen a dětí.
Bitva o Stalingrad, která začala 17. července 1942, trvala 200 dní a nocí a stala se jednou z největších bitev Velké vlastenecké války. Odehrávala se na území o rozloze asi 100 tisíc kilometrů čtverečních, přičemž frontová linie se táhla v délce 400 až 850 kilometrů.
Rudá armáda vybičovaná rozhořčením nad barbarským chováním německých nacistických jednotek v Sovětském svazu město zuřivě bránila. Rudá armáda se dokázala udržet na malém kousku země poblíž pravého břehu řeky Volhy (speciálně 62. armáda pod velením generála V. I. Čujkova). V průběhu intenzivních bojů sovětská vojska obklíčila a zničila hlavní síly 4. tankové armády a 6. polní armády nacistického Německa pod velením Friedricha Pauluse, porazila 3. a 4. rumunskou armádu, způsobila těžké ztráty 8. italské armádě. Nápad uzavřít nacisty ve "stalingradském kotli" je připisován generálu Andreji Ivanoviči Jeremenkovi, který byl pověřen velení osvobozovacích akcí. Odpor nacistické 6. armády polního maršála Friedricha Pauluse byl definitivně zlomen 2. února 1943.
